green lab

Zelená architektura (co, kdy, kde, jak, proč)

Motto: Nyní nastal čas, abychom v zájmu ochrany naší planety změnili způsoby, jakými používáme energii. Společně se musíme postavit změnám klimatu tím, že ukončíme závislost světa na fosilních palivech, že využijeme síly nových zdrojů energie, jako je vítr a slunce, a tím, že vyzveme všechny národy, aby se na tom podílely.
(americký prezident Barack Obama v pražském projevu dne 5.4.2009)

Národní park Huerquehue, Chile (foto: Dalibor Hlaváček)


Národní park Huerquehue, Chile (foto: Dalibor Hlaváček)


Problematika „zelené architektury“, hledajíc soulad s přírodou, se dotýká mnoha oborů, především však životního prostředí a ekologie, architektury, energetiky, sociologie, etiky a filozofie. Její protagonisté se na přírodu již nedívají jako na cosi, s čím je třeba bojovat, ale apelují na to, že jsme všichni součástí Země, že bychom se měli chovat zodpovědně a s pokorou.

Nezbytným předpokladem je nejen spotřebovávat co nejméně neobnovitelných energetických, ale i neenergetických zdrojů, jako je biodiverzita, barokní krajina, nebo lidská solidarita, protože i ty jsou stejně důležité pro lidský život.

Podle Velkého zákona Irokézů musí zůstat zachována Země i pro příštích sedm generací. To je cíl o který se dnes snaží mnoho lidí po celé Zemi a nejde rozhodně o ty nejméně vzdělané. Myslím že je moudré a nezbytné se k této životní filozofii co nejrychleji přidat. Doporučuji si na začátek spočítat vlastní "ekologickou stopu".

Dobrým příkladem jsou „zelené obce“, které od sedmdesátých let minulého století vyrůstají v Německu, Švýcarsku, Rakousku (SolarCity Pichling Linz), Francii, Skandinávii, Britanii i jinde. Jsou to ucelené soubory staveb, které usilují o co nejkomplexnější ekologické řešení, energetickou úsporností počínaje a šetrným hospodařením s vodou a odpady konče. Důležitá je „sdílená“ energetická koncepce areálu (například každý dům má sluneční kolektory a přebytky tepelné energie dodává do společného akumulátoru, odkud si energii „odčerpává“ tepelným čerpadlem). Samozřejmostí je prostorová úspornost, množství zeleně a použití přírodních a zdravotně nezávadných materiálů. Z areálů je mnohdy důsledně vyloučena automobilová doprava, parkování bývá umístěno na okraji areálu pod jednoduchými přístřešky. Velmi důležitá je blízkost veřejné dopravy a pracovních příležitostí. Navazují tak na tradici obcí, kde se bydlelo, pracovalo, lenošilo, nakupovalo i chodilo do školy, za kulturou a samozřejmě do hospody. Nejraději bych vtělil do zákona povinnost navazovat na stávající infrastrukturu, respektovat přírodu, historickou stopu a kulturní paměť místa. V „zelených“ areálech je co nejméně zpevněných ploch a co nejvíce zeleně a společných ploch jako jsou hřiště, parčíky a dalších místa, kde se mohou lidé setkávat a komunikovat spolu. Velký důraz je kladen na dobré sousedské vztahy, tomu pomáhá členění venkovního prostoru na veřejný, poloveřejný a soukromý.

Opravdu dobrým příkladem je BedZED. (Beddington Zero Energy Development) od Bill Dunster Architects, ekologická obec postavené v Suttonu poblíž Wallingtonu ve Velkém Londýně v letech 2000 až 2002, a rok nato vyznamenané Stirlingovou cenou. Koncept bydlení spočívá v nízkoemisním a nízkoenergetickém provozu domů, omezení individuální dopravy a podpoře veřejné, pěší a cyklistické dopravy. V areálu je necelá stovka bytů, dále jsou zde komerční prostory, zdravotní středisko, dětské jesle, sportoviště a kavárna. Využívá se důsledně energie generované na místě z obnovitelných zdrojů. Prvotní bylo maximální pasivní využití sluneční energie, domy jsou kompaktní a energetické skleníky tvoří jižní fasády. Rekuperační sluneční komíny získávají až 70% tepla z odváděného vzduchu. Dále jsou instalovány sluneční kolektory, fotovoltaické panely, větrné generátory a tři kogenerační jednotky spalující dřevní odpad z městské zeleně. Recykluje se dešťová i odpadní voda. Na stavbu je použit obnovitelný nebo recyklovaný materiál dovezený z maximální vzdálenosti 55 kilometrů, takže obsahuje pouze malé množství šedé energie. Doprava obyvatel je organizována šetrným způsobem, k parkovacím místům je přivedena elektřina ze slunce pro nabíjení elektromobilů. Monitoring projektu ukázal, že spotřeba tepla byla ve srovnání s anglickým průměrem o téměř 80% nižší, spotřeba teplé vody klesla více než o polovinu, spotřeba elektřiny byla o polovinu menší než britský průměr. Jedenáct procent elektřiny bylo generováno fotovoltaickými panely. Spotřeba pitné vody byla snížena na polovinu a počet ujetých kilometrů o dvě třetiny. Smyslem bylo ukázat, že u velkých souborů lze docílit vysoký stupeň sustainability, která je praktická a cenově efektivní, a to se podařilo.

Cestu k podobným projektům prošlapávají kultovní „zelené“ realizace, například od Sira Normana Fostera Mazdar City poblíž Rijádu, nebo California Academy of Sciences v Golden Gate Park v San Franciscu od Renza Piana, který při příležitosti otevření muzea řekl: "Země je zranitelná a potřebuje naši pomoc. Musíme se o přírodě víc dovědět, začít ji mít rádi a pořádně se o ni starat.“

Cílem „zelené architektury“ je brát méně z přírody a dávat více lidem. Je třeba si uvědomit, že jde více o životní filosofii, než o stavební styl. Sebelépe vymyšlený a postavený dům nebude dokonale využívat svého potencionálu bez součinnosti lidí.To lidé jsou zranitelní, Země bude existovat jistě i bez nich, zrovna jako bez dinosaurů.

Autor: doc. Ing. arch. Eduard Schleger