green lab

Mur Vegetal - Patrick Blanc

Vertikální zahrady – standardní ekosystémy, které nepotřebují pro svou existenci půdu – to je dnes stále více skloňované slovní spojení jak u architektů tak u developerů zejména ve Francii, Německu a Itálii. Realizace rostlinných stěn se začaly objevovat ve Francii přibližně před patnácti lety a jsou spojené se jménem botanika Patricka Blanca, který začal uplatňovat princip rostlinami porostlých fasád na základě vlastního patentu.

Laie CaixaForum, Madrid (autor: Carles Escrig i Royo)


Laie CaixaForum, Madrid (autor: Carles Escrig i Royo)
Mur vegetal, Avignon (zdroj: www.wikipedia.com)
Patrick Blanc (autor: Christophe Grébert)

Vertikální zahrady jsou nejen atraktivním řešením fasád v zastavěných centrech měst, ale zároveň přirozeným přírodním prvkem obohacujícím nudné betonové prostory bez horizontální zeleně. Řada architektů a developerů také zjistila, že zelení v nově navrhovaných projektech nelze nazývat pouze malé stromky v květináčích a vynechaná místa v dlažbě osazená rostlinami nebo travou a že se zeleň stává důležitým marketingovým prvkem pro rozhodování klienta.

Zeleň v podobě vertikálních zahrad představuje novou technologickou etapu v zahradní architektuře, umožňuje realizovat vertikální rostlinný dekor jak v exteriéru tak v interiéru. Její funkce není pouze estetická, ale má řadu dalších výhod, které zlepšují životní prostředí obyvatel, například ozelenění míst, kde byla běžná zeleň zlikvidována. Další výhodou je celkové zlepšení ovzduší - rostliny umístěné na fasádách absorbují látky znečišťující vzduch, které jsou například produkovány automobily a průmyslem. Opomíjenou a méně známou kvalitou těchto fasád je regulace teploty. V zimě chrání budovu před chladem a oteplují ji, v létě naopak ochlazují. Rostliny umístěné na fasádách také izolují zvukově, vytvářejí protihlukovou stěnu. V neposlední řadě vertikální zahrady zachovávají biodiverzitu lokality. Rostliny, které byly v místě před celkovým zastavěním, se mohou opět vrátit v této podobě.

Podstatným pozitivem je sociální aspekt umisťování vertikálních zahrad. V místech, kde se fasády osadily, se výrazně omezil vandalismus a celkově se zlepšila bezpečnost místa. Je patrné, že prostory vytvořené těmito fasádami ovlivňují chování lidi. Lidé přirozeně respektují tuto neobvyklou část přírody. Myslím si, že je dobré umisťovat vertikální zeleň i do míst, kde není problém pouze se zastavěným prostorem, ale také problém s neúctou a ignorancí obyvatel k životnímu prostředí. Fasády by mohly tak sloužit k přirozené výchově dětí a respektu k přírodě obecně. Díky schopnostem ozelenit město může vertikální zahrada být jedním z mnoha dílčích nástrojů k dosažení udržitelného rozvoje měst.

Principy tvorby a realizace vertikálních zahrad se za posledních několik let hodně změnily na základě zkušeností s prvními realizacemi a jejich následnou údržbou. Od prvotního nasypávání substrátu do meziprostoru mezi dvě folie, které velmi zatěžovalo stěny, až k progresivnímu zpracování botanikem Patrickem Blancem.

Svou první realizaci představil na zahradním festivalu v Chaumont v roce 1994, od té doby je patentovaný systém Mur végétal (Rostlinná stěna) expandován do celého světa. Patrick Blanc je velkým nadšencem v aplikaci vertikální zeleně. Své první zkušenosti získal osazováním zahradní zdi v domku svých rodičů na pařížském předměstí již ve svých 14 letech, další zkušenosti nasbíral ve francouzském státním výzkumném ústavu, ve kterém působil jako botanik. Inspiraci a zkušenosti získal zejména při svých cestách do tropických zemí, kde zkoumal strategie života rostlin. Dlouhým pozorováním rostlin přivedl na svět koncept pěstování rostlin ve vertikálním směru bez potřeby substrátu a vyvinul umělý ekosystém bez půdy.

Dnes je systém dotažen do nejmenšího detailu. Kovová konstrukce je opatřena 10 mm silnými deskami expandovaného PVC, tato konstrukce je umístěna 100 mm od nosné stěny tak, aby byla zajištěna hydroizolace. Použitá konstrukce je velmi lehká (1 m2 váží méně než 15 kg) a lze ji umístit trvale na jakoukoliv stěnu libovolné budovy. Přes desky expandovaného PVC se umístí dvě vrstvy velmi nasákavé zahradnické polyamidové plsti. Plsť se v určených místech prořízne a umístí se do ní rostliny i s kořeny, semínka a odnože v hustotě dvacet rostlin na metr čtvereční. Zavlažování je prováděno pomocí perforovaných trubek umístěných na vrcholu stěny. Systém je doplněn distribucí živného roztoku o malé koncentraci. Zabudované je také vnitřní osvětlení, které zajišťuje fotosyntézu. Údržba je omezena na každoroční stříhání a odstranění suchých listů.

Z hlediska finanční náročnosti realizací vertikálních zahrad jsou samozřejmě nejdražší pořizovací náklady. V důsledku nedostatku informací se řada lidí domnívá, že instalace této zeleně bude nutně vyžadovat stálou a nákladnou údržbu. Není to ale pravda. Díky propracovanému automatizovanému systému zavlažování a hnojení a samozřejmě správnému výběru vhodných a kvalitních rostlin jsou náklady na provoz a údržbu sníženy na minimum.

Vertikální zahrady je možné umístit v jakémkoli prostředí – exteriéru či interiéru, jakémkoli městě – jen správně vybrat rostliny, které zde budou použity. Systém „vertikálních zahrad“ uplatnil Patrick Blanc při různých realizacích parkovišť, dětských hřišť, administrativních budov a muzeí po celém světě, spolupráci mu nabídl i architekt Jean Nouvel.

Domnívám se, že vertikální zahrady mohou být účelným a zároveň i estetickým nástrojem (spolu se zelenými střechami) pro zachování a rozvoj zejména veřejné zeleně ve velmi zastavěných městech, kde rychle mizí horizontální zeleň na úkor budov a komunikací.

Autor: Michaela Ulrychová (esej vznikl v rámci ateliérové výuky v ateliéru Schleger na FA ČVUT - Ústavu navrhování II)