green lab

Ekologie vs. Architektura | Haiko Meijer : „Tohle je les, ve kterém jsem vyrostl“

„Tohle je les, ve kterém jsem vyrostl“ představil Haiko Meijer první slide večera a svůj hlavní zdroj inspirace. Les vnímá v nekonečných vrstvách jako stavbu v krajině, kde vykácené paseky jsou místnostmi a kde nakonec ani není třeba stavět, protože les sám nabízí místa, kde se schovat. Cyklus Ekologie versus Architektura zahájil přednáškou jednoho ze zakladatelů holandské architektonické kanceláře Onix. Elegantně znějící kombinace písmen připomíná okrasný kámen onyx - temný a zároveň průsvitný. Stavbám z dílny Onix však dominuje jiný tradiční materiál – dřevo.

Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)


Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)
Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)
Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)
Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)
Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)
Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)
Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)
Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)
Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)
Přednáška Haiko Meijer (foto: Viktor Chlad)

Že prvotní idea lesa nezůstává jen u dětských her a lásky ke stromům dokazuje projekt „Multifunkcional Forest“ – koncept bydlení v přírodě, kde se v šachovnicovém rozvržení střídají nově vysazené lesní porosty s bloky dřevěných rodinných domů. Z tropického dřeva Accoya dokáží architekti Onix vybudovat most, který přetrvá staletí a na jehož konstrukci pracoval tým odborníků, stejně jako stavbu ze starých beden od brambor, kterou během pár víkendů seskládala skupinka místních nadšenců.

Dřevo je pro jeho jednoduché použití nejoblíbenějším materiálem holandských architektů. „Cítím, že jako architekt, stejně jako malíř, se snažím najít materiál, jehož prostřednictvím se nejlépe vyjádřím, tou nejosobnější a autobiografickou cestou....“ vysvětluje Meijer a odkazuje na svoji první stavbu, kterou si jako chlapec postavil mezi kmeny stromů nedaleko rodného domu. Dům na stromě byl dětskou hrou, při které šlo hlavně o to, použít co nejvíce větví a prken a vymyslet nejrůznější způsoby, jak je přidělat ke stromům s minimem spojovacího materiálu. Ve skutečnosti však již tehdy Meijer zkoumal technické možnosti použití dřeva a to tou nepřirozenější cestou - hrou a experimentem.

Hra a společná práce na stavbách, které zmizí s prvním větším lijákem, charakterizují řadu drobných staveb, které vyrostly doslova za pár dní a do kterých architekti Onix zapojili přátele, místní obyvatele nebo studenty. Na jaře 2009 studenti architektury univerzity v Boulderu v Coloradu vystavěli pod vedením Haiko Meijera originální slepičí vesnici. Jako stavební materiál jim sloužily dřevěné zasklívací lišty, které splétali do organických kopulí a které potažené pletivem sloužily slepičím obyvatelům coby výběh nebo odpadní dřevo, ze kterého studenti postavili kurníky podobné důlním těžním věžím. Podobným experimentem, který dává starým věcem nový význam, je dům z dřevěných palet, který vznikl za čtyři hodiny nebo projekt stavby z beden od brambor ve vesnici Bareveld na východ od Groningenu.

Stavby, které se pohybují na pomezí landartu a sociálního happeningu vznikají v ateliéru Onix souběžně s „normálními“ projekty, ze kterých Haiko Meijer jako první představil obytný soubor v Stavanger v Norsku. Jeho koncept se inspiruje v tradičních norských řadových domcích a architekturou unikátních sloupových kostelů se špičatými sedlovými střechami. Tyto lokální archetypy architekti Onix dále transformují, uzpůsobují měřítko potřebám developera a mezi obytnou čtvrť rodinných domků a atletické hřiště projektují 5ti podlažní komplex se 70 byty a mateřskou školou. Stavba se svojí tmavou prakticky slepou fasádou uzavírá směrem ke sportovištím na severu a na jižní straně se otevírá slunci řadou krytých teras a patií pod mohutnou střešní konstrukcí.

Stavby Onix ctí tradici a tradiční řemeslné postupy, přesto na první pohled zaujmou moderním architektonickým výrazem. Svižné skicy dobře ilustrují oblíbené stavební prvky – dřevěnou rámovou konstrukci, dřevěné opláštění, které ve spirále vymezí vnitřní prostory a propojí je s vnějšími pobytovými terasami a vnitřní hmotu na způsob raumplanu, které opět dominuje, jak jinak, dřevěný obklad. Tato koncepce je společná většině staveb rodinných domů inspirovaných starými stájemi a hospodářskými staveními v okolí Groningenu. Haiko Meijer tyto stavby nazývá Barns – stodoly. Příkladem výstřední dřevěné konstrukce je Barnoffice v Noordlaren, půvabná parafráze tradiční stodoly, zastřešující kancelář, garáž a terasu. Stavba, která díky své členité přesto kompaktní hmotě působí dojmem sochařského díla, byla vzorem pro další ze série – Barnhouse, rodinný dům v Onnen, jehož hmota kopíruje siluetu původní usedlosti a dřevěný střešní plášť se vznáší nad celoprosklenými fasádami, terapeutickou farmu Barnfarm v Harenu nebo Barnschool v Heerenveen.

Že Onix nehledá jen na poli stavebních materiálů dokazuje experiment, který architekti podnikli v novostavbě obytného komplexu ve Zwolle. Po jeho dokončení měla kancelář na šest měsíců k dispozici jeden byt, do kterého pozvali desítky návštěvníků, odborné kritiky i laiky, aby v něm strávili 24 hodin a posoudili jeho kvality a zaznamenali své zkušenosti s okolím, sousedy, službami, dopravou i vnitřním prostředím. Pracovní proces, který do stavby zapojuje její uživatele i veřejnost a důraz na sociální prostředí je pro tvorbu holandského ateliéru charakteristický.

„Pracujeme s naší fantazií, ale prozatím jsme příliš opatrní..,“ říká architekt, který začíná svoji práci procházkou v lese. Objevování limitů tradičních materiálů dělá z projektování zábavnou hru a nikdy nekončící experiment. Dřevěné stavby se v podání ateliéru Onix mění na umělecké objekty land artu a stále se trochu podobají prvním bunkrům, které si Haiko Meijer jako chlapec postavil.

Autor: Ing. arch. Kateřina Rottová. Přednáškový cyklus Ekologie vs. Architektura pořádala Fakulta architektury ČVUT a Ústav navrhování II. v průběhu zimního semestru 2010/2011.

související odkazy
Onix