green lab

Edouard Francois

Pokud byste chtěli sestavit Top 5 architektů zaměřených na zeleň ve stavbách a v urbanismu, francouzský tvůrce Edouard François by vám neměl za žádných okolností uniknout. Edouard Francois představuje v architektuře současný trend, který usiluje o začlenění staveb do životního prostředí a zdůrazňuje udržitelný rozvoj. Žije v Paříži, ale jeho činnost má celoevropský rozměr.

Edouard Francois (zdroj: edouardfrancois.com)


Edouard Francois (zdroj: edouardfrancois.com)
Edouard Francois (zdroj: edouardfrancois.com)
Edouard Francois (zdroj: edouardfrancois.com)

Françoise k projektům zelených domů a vertikální zeleně vede hlavně snaha o originální způsob vyhovět současným požadavkům na bydlení. O tom, že se mu to daří, svědčila například přítomnost ministra kultury při slavnostním otevření Rostoucího domu v Montpellier v roce 2000. Máme příležitost k položení si otázek, které se týkají současných zásahů v centrech měst, ale také přírody, spotřeby a hospodaření s energií.

Projekt obytného souboru Rostoucí dům v Montpellier na jihu Francie byl jedním z prvních, který se zapsal do ekologické řady staveb. Jeho realizace odpovídá zájmům stavebníka, ale také aktuální poptávce Francouzů po moderním bydlení. Zajímavé je, že se jednalo o soukromého investora, nikoliv o veřejnou zakázku, jak tomu obvykle bývá u domů, které nemají daleko k experimentu. Společnost Pragma se v případě Montpellier rozhodla využít své poznatky ohledně poptávky a priorit cílové klientely. Developeři se tak obrátili na Françoise a jeho designéra Duncana Lewise, jejichž starších návrhů si před tím všimli v odborném tisku. Společný cíl by jasný: nabídnout trochu výstřednějším klientům neobvyklé bydlení za obvyklé ceny.

Navrhnout atraktivní byty za mírnou cenu - při respektování požadavků - obvykle pro architekta znamená projekt zjednodušit tak, že nakonec je k nepoznání proti původním představám. To však François a Lewis odmítli a obvyklým podmínkám trhu se přizpůsobili, aniž by výrazně zasáhli do své osobité architektury. Doslova uskutečnili sen zhruba šesti desítek nových majitelů bytů, kteří se mohou procházet kolem korun stromů nebo snídat v chatě na pilotech. Přitom díky originálnímu rozvržení, není dům přes jeho rozměry téměř vidět. (100 metrů délky a 7 podlaží)

Všechny byty jsou bez vnitřních nosných zdí. Vnější obal a štítové zdi mezi byty slouží jako nosné prvky a každý obyvatel si může rozmístit příčky podle potřeby. Edouard François vycházel z hlavního požadavku, který soukromý investor bezpodmínečně vyžadoval, a to možnosti života na čerstvém vzduchu - ve volném prostoru. Apartmány a byty tak mají buď hluboký vysazený balkón, anebo jakousi chatu na pilotech, spojenou s budovou lehkou lávkou.

Právě chaty, kukaně se staly hlavní atrakcí bytového projektu. Bohužel se jimi může pochlubit jenom 12 bytů. Chaty jsou vlastně dřevěné, nezastřešené krabice. Jejich čistá plocha činí 16 čtverečních metrů a v rámci prodeje byly nabízeny jako "letní obýváky mezi stromy".
Podobají se prostým rybářských chatám s dřevěnými stěnami a obyčejnými otvory. Přitom mají jistý luxuse: hladké plochy překližek, pozlacené, na první pohled nestabilní trojnožky v protikladu k bytelnosti a hmotnosti vlastního domu. Pod chatami se vysazovaly již vzrostlé stromy tak, aby rostly kolem chat a následovně je stínily. Také balkóny byly osázeny trávou a v rozích zimní jasmíny.

Druhou zajímavostí objektu je fasáda, na které postupně vyrůstá zeleň. Plášť se skládá z na místě prefabrikovaných panelů se suchými štětovanými kameny za sítí Inox. Mezi beton a kameny jsou vloženy jutové pytle se zeminou a semeny. Zavlažování a hnojení (v noci během jedné hodiny) zajišťuje systém trubek s mikroperforací, vložený do spár mezi panely. Dovoluje to zesílená vnitřní izolace proti vodě. V mezerách mezi kameny rostou středozemské druhy dužinatých rostlin, které odolávají suchu a které z fasády postupně vytvářejí zelenou stěnu.

70 % kupujících tvořili investoři, kteří se rozhodli zužitkovat mimořádnou pověst tohoto projektu a byty dále pronajmout. Přes vyšší realizační náklady fasády cena bytů nepřesáhla asi 2 000 eur za čtvereční metr.

Realizace v Montpellier nenechává návštěvníka lhostejným. Frekvence návštěv objektu je možná přeci jen vysoká. Bohužel ne všechno vyšlo podle Françoisových představ: technické služby města se zalekly následků možných vichřic a stromy byly ořezány tak, že některé balkóny dnes ční do prázdna. I tam, kde se měly dotýkat stromů.

Edouard François je jedním z mála architektů, jehož teoretické názory se přímo odrážejí v jeho realizovaných budovách. Tvrdí: "Neodpovídám na otázku, zdali něco je dobrá architektura. Zajímá mne jenom, zdali postavený objekt je součástí kladných znaků naší doby. Raději používám slova jako kontext, hmota, užití, smysl, lidskost, ekonomie, ekologie, pomíjivost, které je nutno neustále kombinovat. Ostatní uznávané hodnoty architektury jsou překonané."

Zdroj: E. François: L’immeuble qui Pousse (Dům, který roste). Vydal Jean Michel Place, Paříž, 2000.

Autor: Lenka Zikešová (esej vznikl v rámci ateliérové výuky v ateliéru Schleger na FA ČVUT - Ústavu navrhování II)

související odkazy
Edouard Francois